Informace pro příbuzné pacientů s NPH

Onemocnění normotenzním hydrocefalem s sebou nese v pokročilém stádiu významné snížení samostatnosti pacienta a závislost na pomoci bližních či na péči v ústavu sociální péče, léčebně dlouhodobě nemocných a podobně. To klade na osoby blízké značné nároky. Pacient může být zcela nesamostatný, spolupráce pacienta při péči bývá díky demenci také omezena.

Normotenzní hydrocefalus ve svém průběhu a klinickém obrazu napodobuje některá neurodegenerativní onemocnění a je těžké jej od těchto nemocí odlišit. Pokud však vyšetření ukazují na normotenzní hydrocefalus, je obvykle indikováno zavedení shuntu.

Samotná operace ale většinou k výraznému zlepšení stavu pacienta nestačí, nutná je i následná rehabilitační péče. To znamená, že pokud je Váš blízký po operaci propuštěn z nemocnice do domácího ošetřování (většinou 4. – 5. pooperační den), potřebuje Vaší speciální pozornost a péči. Vše potřebné by mělo být popsáno v propouštěcím protokolu. Tyto pokyny je dobré dodržet, neboť jsou důležité pro hladký a nekomplikovaný pooperační průběh. Při nejasnostech se neváhejte obrátit na neurochirurgické pracoviště, kde bylo zavedení shuntu provedeno.

Po propuštění z nemocnice je vhodná kontrola u ošetřujícího praktického lékaře do 3 dnů. Ten zkontroluje operační rány a pozve si pacienta k vytažení stehů. Je možné, že jej dle uvážení objedná k vytažení stehů na spádovou chirurgickou ambulanci. Stehy se vytahují většinou 10. pooperační den. Operační rány je nutné udržovat v čistotě, aby se do rány nedostala infekce. To je u pacientů s implantovaným shuntem velmi důležité.

U pacientů s normotenzním hydrocefalem jsou nejběžnější poruchy chůze. Někteří pacienti nejsou schopni chůze vůbec. Po implantaci shuntu je tedy velmi důležitá rehabilitační terapie. U ne tak závažných poruch chůze někdy postačí domácí cvičení, procházky venku. Pacienta je důležité motivovat, poukazovat na pokroky. Zlepšování chůze totiž nemusí být tak rychlé a ztráta motivace celý rehabilitační proces jen zpomalí. U závažných poruch chůze je potřeba intenzivnější rehabilitační péče. Takový pacient je většinou z nemocnice přeložen na rehabilitační oddělení, do nemocnice následné péče apod. Do domácí péče je propuštěn zpravidla po dohodě s rodinou ve chvíli, kdy je schopen pohybu alespoň s dopomocí nebo pomůckami (hůlka, berle či chodítko). Pokud se začne chůze opět zhoršovat, nezapomeňte toto sdělit neurologovi či neurochirurgovi při kontrolním vyšetření.

Pacienti také mívají vyjádřenou demenci různého stupně. Zlepšování demence po operaci není tak zřejmé jako u chůze. Velmi však záleží na postoji pacienta. Vhodné je pacienta udržovat v psychické aktivitě. Užitečná je četba, luštění křížovek, udržování starých zálib a koníčků. Spojením psychické a fyzické rehabilitace jsou například procházky venku za určitým cílem apod. U pacientů, kteří zůstanou pasivní a dívají se doma na televizi, nelze předpokládat uspokojivý pooperační průběh. Další psychická cvičení Vám jistě doporučí psycholog spolupracující s ošetřujícím neurochirurgickým pracovištěm.

Po zavedení shuntu někdy dochází i k vymizení inkontinence, nebo alespoň ke snížení frekvence epizod inkontinence. Se zajištěním hygienických pomůcek Vám jistě rád pomůže praktický lékař.

Stejně škodlivá jako nedostatečná péče je i péče přehnaná. Neustále „obletovaný“ pacient nebude mít takovou potřebu rehabilitace, což povede k pasivitě a neuspokojivému pooperačnímu průběhu. Tedy všeho s mírou.